Počátky Čejetic
Obec Čejetice je administrativní součástí Mladé Boleslavi. Od města je oddělena hlubokým údolím Jizery, železniční tratí Praha – Turnov a dále ještě lesním údolím Choboty a tratí Mladá Boleslav – Mělník. Vzhledem k blízkosti nádraží a průmyslu rozrostla se obec ve 20. století výstavbou rodinných domků až k okraji srázu nad údolím, a tak individuální zástavba tvoří protějšek panoramatu hradu, který vždy býval centrem dolního Pojizeří.
Vedle historické části města s hradem nabízí se odtud pohled na židovský hřbitov, hřbet Chlumu a Chloumku a dále až na jabkenické a loučeňské lesy. Na druhé straně obce jsou to pak výhledy na Vrátenskou horu, Bezděz, Ralsko a Ještěd. Kruhové panorama uzavírá pohled na Kosmonosy, vrchy Babu a Mužský a dominanty Českého ráje, tj. Humprecht, Vyskeř, Trosky, pohoří Kozákova a Tábora až po Krkonoše. Za toto místo s jedinečnými výhledy do kraje můžeme být vděční našim prapředkům, kteří, když se kdysi usídlovali u zdroje vody v Jizeře, začali též na bezpečném návrší kácet a žďářit (vypalovat) lesy a proměňovat je v úrodná pole.
Katastrální území
Samotné katastrální území Čejetice je však podle starých pozemkových knih a map mnohem větší a sahá od Dalovic přes Podlázky, středem Jizery do Akumulátorky, nahoru na Belvedér a část letiště, přes celou Saharu, Neuberk, Čejetičky a Choboty až k Vinci. Podle archeologických nálezů z hradištní doby jakož i pozdějšího nálezu mohylového slovanského pohřebiště v Chobotech, pocházejícího z 10. Století, musela být zdejší lokalita osídlena již dávno před tím, než si zde vladycké rody začaly zakládat své osady.
Název obce
Samotný název obce poukazuje na to, že Čejetice založili lidé z rodu, kde byl stařešinou Čejata (Čajata), tj. člověk, který v něco doufá, něco očekává, na něco číhá, že je to tedy ves Čejatových (Čajatových), čili Čejetici, nebo také mohli být lidé Čejovi či Čejkovi – od čihadel, či lovišť zvaných Čejky. Od 14. Století záznamy rozlišují Dolení či Malé Čejetice, tj. Čejetičky jakou součást Hrubých či Hořeních nebo též Velkých Čejetic, což není nic jiného než dnešní Čejetice, někdy též psané Čejtice. S nimi jako osada sdílely Čejetičky svůj osud plných sto let od roku 1850 až do roku 1950, kdy byl zrušen MNV Čejetice a obě místa se stala samostatnými částmi města Mladá Boleslav.
Nejstarší písemnou zmínkou a také podkladem k oslavám 750. Výročí trvání Čejetic v roce 2005 je darovací listina paní Hostilky, vdovy po Markvartovi z Března, která L. P. 1255 odevzdala kostel sv. Víta na Podolci, špitál při kostele, jakož i tři dědiny řádu Johanitů. K této darovací listině přivěsil svou pečeť mezi jinými i Slávek z Čejetic. Rovněž tak i při dalším obdarování boleslavských Johanitů v roce 1297 je svědkem na darovací listině Mikuláše z Hrádku pro změnu zase Martin z Čejetic.
Zmiňovaný podolecký kostel a hřbitov sv. Víta, do jehož farnosti patřily od nejstarších dob i Čejetice a kam byli původně pochováni i jejich zesnulí, dostal své jméno od světce, jehož kult přišel do Čech už za panování knížete sv. Václava. Jako svátek připadá na 15. června a slaví se tady společně například s pražskou katedrálou Svatovítskou. V nejbližší neděli okolo tohoto svátku slaví se také Čejetická pouť, i když od doby zrušení kostela sv. Víta za Josefa II. Patří Čejetice do farnosti kostela sv. Matky Boží na Starém městě.
Boleslavské panství
Nejpozději v 16. Století byly Čejetice připojeny k boleslavskému panství. Po vykoupení Mladé Boleslavi z poddanství staly se součástí kosmonoského panství. Nákladné stavby Černíků a piaristického kláštera, vedly však k zadlužení a postupnému rozprodávání majetku. Mezi prvními tu byly právě Čejetice a Luštěnice, takže od roku 1740 se staly součástí panství rytířů z Neuberka. Tehdy byl majitelem panství Čejetice, Čejetičky, Líny a části Doubravičky právník Jan Ignác Gemrich, který po svém povýšení do šlechtického stavu obdržel od Karla VI. Predikát „z Neuberka“ a vybudoval si na zakoupeném panství své sídlo. Podle katastrální mapy z roku 1942 stávala zdejší tvrz při poplužním dvoře, který se nachází na západní straně vsi.
Se značnou pravděpodobností je dosud stojící kamenná dvoupatrová sýpka onou původní tvrzí, která by si ale vyžadovala další stavebně-historický výzkum. Kolem přilehlého statku vytvořilo se i přirozené jádro někdejší obce, která až do roku 1900 měla jen 40 čísel popisných a 381 obyvatel. Kromě staré hasičské zbrojnice s vodní nádrží, zbyly tu po něm čtyři vzrostlé lípy s jedním kaštanem. Pod ním bývala zvonička a nezbytná socha sv. Jana Nepomuckého se zachovalým textem na obou stranách podstavce:
Na kolena padáme, srdečně Tě žádáme, ochraňuj nás zde všecky ó sv. Jene Nepomucký.
Podstavec sochy byl nedávno natřen šedobílou barvou a místo sochy je tu připevněn kovový křížek. Další Boží muka stojí při odbočce ze státní silnice podél dvora. Kříž, který tu na podstavci stával, byl v 50. letech zničen a v poslední době zmizela z podstavce i malá soška Panny Marie. Zůstal jen text:
Buď pozdraven sv. Kříž, na němž umřel Pán Ježíš pozdravuj ho duše má, abys byla spasená.
Na spodním soklu je už jen nečitelné věnování.